Farář Matúš Kocian: Začali jsme mít dojem, že jsme nesmrtelní
Když se na začátku března u nás objevily první případy koronaviru a
začalo se mluvit téměř jen o něm, vypnul televizi. „Snažím se
imunizovat ani ne tak před covidem samotným, ale především proti
covidovému šílenství a mediální masáži“ říká farář od svatého
Matěje Matúš Kocian.
Podle všech předpokladů bude moci o Vánocích přijít do kostela na
mši jen třicet lidí. Jak moc vám to zkomplikuje život?
U svatého Matěje, jelikož je to kostelíček maličký, se nás toto
opatření moc nedotkne. Třicet lidí bude uvnitř a ostatní tedy zůstanou
před kostelem, kde máme reproduktor a je tam dobře slyšet. Budou možná
v o něco větší zimě než ti uvnitř, ale to je otázka, jaké bude
počasí.
Neplánujete tedy, že byste sloužil mši třeba v deset večer a pak
ještě o půlnoci, aby se dovnitř vešlo více lidí?
Více mší nebude i proto, že většina lidí chce přijít právě na tu
o půlnoci. Navíc máme jednu mši také ve čtyři hodiny odpoledne pro
rodiny s dětmi, kde bývá také plno. Ale uvidíme, jak se bude vyvíjet
situace, a té se pak přizpůsobíme. A koneckonců, Vánoce jsou až 25.12.,
a to máme ve farnosti další čtyři mše. Třeba nedělní desátou od
svatého Matěje nyní přenášíme on-line, kdo chce, tak se připojí. Máme
ca. osmdesát přihlášení, takže nás sleduje nějakých dvě stě lidí,
kteří jsou tady s námi. Kdo chce svaté přijímání, přijde si po mši a
dostane ho individuálně před kostelem. To se nám osvědčilo a bude-li si to
situace vyžadovat, uděláme to tak i o Vánocích.
On-line bohoslužby jsou novinka, kterou přinesla pandemie?
Ano, on-line bohoslužby jsou novinka, ačkoli já je moc rád nemám, protože
to může svádět k tomu, dělat ze mše divadlo a využívat ji ke svému
zviditelnění a hlásání do světa svých názorů. Jsem proti tomu a mše
přenáším on-line, jen když musím. Záznamy neuchováváme.
Musel jste ještě něco měnit při bohoslužbách?
Nyní se dočasně Tělo Páně přijímá jen na ruku, na což si někteří
věřící museli zvyknout, bylo to pro ně nové. Jakmile se v létě
opatření uvolnila, opět začali z úcty ke Kristu přijímat do úst, jak
byli zvyklí. Obecně však jsou v církvi dnes běžné oba způsoby.
A co třeba kázání, apelujete na lidi, aby byli opatrní, udržovali
sociální distanc, myli se ruce…
Ne, v podstatě ve svých kázáních pokračuji stejně jako před
koronavirem, jako by se nic nedělo. Kázání se má týkat Bible, Božího
slova. Myslím, že to lidi uklidňuje, potřebují stabilitu ve světě, kde se
pořád něco mění. Lidé nepřicházejí do kostela, aby slyšeli to, co
slyší pořád v televizi. V kostele hledají něco jiného, a to
je dobře.
Zaznamenáváte u svých farníků, že jsou lidé více osamělí,
úzkostliví, bojí se o sebe a své blízké?
Naše komunita má hodně mladých lidí, rodin s dětmi. Obraz církve, že
jsou to samí staří lidé, u nás neplatí. Je ale pravda, že tato doba
starší lidi i jejich mladší příbuzné stresuje, že se bojí o své
zdraví, a také je izoluje. Pravidelně chodím jednou za měsíc sloužit mši
do domova seniorů v Thákurově ulici, a nyní tam už delší dobu opět
nemohu, což mě mrzí, protože tam chodím rád i díky skvělému
personálu. A není to dobré ani pro klienty, protože právě oni si
potřebují zachovat sociální vazby a mít pocit, že se nic neděje.
Nemohou nakonec všechna ta omezení pomoci k tomu, že letos prožijeme
krásné Vánoce, a tak trochu se vrátíme k jejich podstatě jako oslavě
rodiny, pospolitosti. Nemá nakonec ten covid i pozitivní účinky?
Covid je v mnoha věcech pozitivní. Nelétají tolik letadla, odpočine si
příroda a atmosféra, lidé zjistí, že bez určitých věcí mohou být. Ale
vše má svoje plus i mínus. Mnohým lidem situace ničí obživu. Určitě je
náročné, že děti nemohly a nemohou do školy a zůstávaly doma s rodiči.
Na druhou stranu mnozí manželé se lépe poznali, když byli celý den spolu.
Také zavřené obchody alespoň v neděli nejsou špatné – v některých
zemích je to norma. Advent – jak já rád říkám – často připomíná
přípravu na zákopovou válku, kdy lidé hrabou a hrabou, aby měli plné
spižírny a po Vánocích toho spoustu vyhodí, protože zjistí, že všechno
nemohou zkonzumovat. Myslí si, že Vánoce bez dárků neexistují, což je
také nesmysl. Dárky si můžeme dávat po celý rok, proč čekat na jeden
konkrétní den? Pro nás křesťany je vánočním darem sám Ježíš, který
nám dává sebe sama, přináší naději a lásku. A největší obdarování
je přece to, že jsme spolu, že se dokážeme usmířit, na sebe usmát,
zastavit se, být spolu. A takto bychom měli žít celý rok, nikoli jen
o Vánocích.
Když jste zmínil ta letadla, vy jste jako doktor přírodních věd
v posledních letech touto dobou také býval ve světě a věnoval se
entomologii a pozorování brouků…
Když se potřebujete dostat sbírat brouky třeba do jižní Afriky, tak
letadlo musíte použít, protože jinak by se tam cestovalo dlouho. Někteří
kolegové jsou z toho, že tam nyní nemůžeme, nešťastní, protože se
bojí o své kontakty, které si budovali třeba deset dvacet let. A ztráta
roku či dvou je nepříjemná, když vidíte, jak tam mizí poslední kousky
lesa, kde se hmyz koncentruje, protože už nemá, kam jinam se uchýlit. Pokud
se zničí i tyto zbytky jejich přirozeného prostředí, což je otázka pár
let, tak vyhynou miliony druhů organismů, a proto se snažíme, abychom
alespoň nasbírali a ve sbírkách uchovali, co tady na zemi žilo, než to
člověk zlikvidoval.
Co by si měl člověk ze současné koronavirové situace odnést do
budoucna?
Určitě větší citlivost mezi generacemi. A třeba i to, že spoustu
věcí, které bereme jako samozřejmost, samozřejmostí není. Začali jsme
mít dojem, že jsme nesmrtelní, a tak to také není. Proto bychom si měli
více vážit každé minuty života, kterou máme k dispozici, a více
přemýšlet o tom, proč tady jsme. A být k sobě více ohleduplní – to
bychom si mohli dát jako společný úkol, protože to se nám často ani
v době covidu nedaří.