Mluvit o vegetariánství v zemi tučných zabijaček, tlačenek, prejtů,
gulášků a jitrniček, je vždycky tak trochu jako píchnout do vosího
hnízda. Milovníci masa vám hned snesou spoustu argumentů ve prospěch masné
stravy, jen aby se v ní nemuseli omezovat. U křesťanů často ještě padne
argument navíc, a sice to, že vegetariánství „zapáchá“ východními
směry, a že je tedy neslučitelné s křesťanstvím.
Především musíme odlišovat vegetariánství chápané jako zdravá
výživa, od vegetariánství s duchovním rozměrem. To první má co dělat
s moderním „náboženstvím“ wellness , s pěstováním kultu zdraví a
těla. Je tedy motivováno čistě sobecky, a proto může jen stěží mít
něco společného s křesťanstvím. Avšak to druhé, to je něco jiného. To
je vyjádřením životního postoje, který upřednostňuje nenásilí,
nezabíjení druhých tvorů. Je tedy formou ušlechtilé askeze, a jako takové
nemůže být s křesťanstvím v rozporu.
V novém zákoně najdeme více pasáží, které naznačují, že křesťan
může jíst maso (např. Sk 10,9–16). Jejich hlavním smyslem není nabádat
křesťany k tomu, aby jedli bez rozlišování cokoli, ale vymezit se vůči
židovství a jeho strávním předpisům. Pro křesťana neexistují čisté
nebo nečisté pokrmy. Pro křesťana má být všechno čisté. Tím se však
neříká, že maso je potravou křesťanů. Říká se pouze to, že křesťan
už nesmí být sešněrován dřívějšími židovskými předpisy, má žít
v dokonalé svobodě. Žít ve svobodě je ovšem náročné na rozlišování.
Sv. Pavel píše, že všechno je mi dovoleno, ale ne všechno prospívá (Řím
10,23).
V křesťanské tradici je kupodivu vegetariánství, resp. půst od masa,
silně zakořeněno. Některé mnišské řády, např. kartuziáni, jsou
čistě vegetariánské. Maso dříve nebylo tak dostupné jako dnes, a proto
půst od něj byl vyjádřením chudoby, odřeknutí si něčeho dobrého a
cenného, solidarity s těmi, kteří na to nemají. Pro mnohé osobnosti,
které byly vegetariáni, např. Leonardo da Vinci, byl hlavním důvodem soucit
a solidarita se zvířaty, s cítícími tvory, kteří musí umírat, často
za velmi drastických podmínek, jen abych se já mohl najíst. Ano,
v přírodě to tak také funguje, že jeden požírá druhého, ale snad
právě proto jsme lidmi, se svoji vnitřní svobodou, že jako jediní
z tvorstva se nemusíme řídit přírodní nutností a můžeme se rozhodnout
jinak. V dnešní době masného průmyslu, velkochovů a jatek, je maso
levnější a dostupnější než cokoli jiného. Každý by si měl sám
odpovědět, co tradičním půstem od masa na Popeleční středu, Velký
pátek, popřípadě každý pátek, vlastně vyjadřuje. Ať už se masa
dokážeme či nedokážeme vzdát, měli bychom přiznat, aniž bychom chtěli
„nadržovat“ vegetariánům, že bezmasá strava je duchovně dokonalejší.
V Božím království nebude už žádné násilí ani zabíjení (Iz
11,6–9; Mdr 1,13–15). Křesťan má toto Boží království předjímat už
tady a teď. Může se tedy rozhodnout být vegetariánem ze solidarity
k trpícímu stvoření a na kvalitě jeho křesťanského života to rozhodně
nic neubere.
Katolický týdeník 2/2014