Je známo, že už ve starověkém Egyptě toho o porodu a porodních technikách věděli dost a koneckonců i ve starozákonních textech máme zmínky o porodních bábách. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že podobně tomu bylo i u Izraelitů. Při porodu nebyli lékaři, jak je tomu dnes, ale podle potřeby pomáhali ostatní členové rodiny. Starověký člověk, který žil v úzkém sepjetí s přírodou, mnohem častěji než my konfrontován s drsnými skutečnostmi ohrožení života a smrti, rozhodně nebyl tak prudérní, jak si myslíme. I když existovala mnohá tabu okolo sexuálního života a plození, takový porod asi nikoho příliš nerozhodil. Jak tomu bylo s přesnými okolnostmi Ježíšova narození, to se můžeme jen domnívat. Někdo může věřit Čapkovi, někdo různým vizionářkám, které měly zaručené zjevení o tom, jak to přesně bylo. Pokud se však budeme držet víry v biblické zjevení, a to bychom měli, pak nebudeme podléhat zvědavosti a bude nám stačit, co nám kanonická evangelia zvěstují. A sice to, že se Ježíš narodil v maštali, v situaci nouze, obklopen péčí Marie a Josefa, a že první, kdo o se o tom dověděli, byli pastýři, nejobyčejnější „ušmudlaní“ lidé na okraji společnosti. Spasitel se neštítil ani chléva, ani slámy, ani výkalů zvířat, kterých okolo bylo určitě dost. Tím spíše se neštítí naší lidské slabosti, vždyť ji právě svým vtělením na sebe vzal. Až v nebi se asi dovíme, pokud nás to bude zajímat, kdo přesně byl u Ježíšova narození. Svatý František věděl alespoň jedno: že tam určitě nechyběl vůl a oslík.

Katolický týdeník 50/2012