V samotné Bibli můžeme najít více míst, kde hrozivé přírodní úkazy, např. hromy a blesky, jsou chápány jako projevy Božího hněvu. Ve Starém zákoně je nepřízeň osudu rovněž vnímána jako prokletí. Ještě v době renesanční, kdy nad Evropou vládla malá doba ledová, většina lidí si nepřízeň přírody nedovedla vysvětlit jinak než jako Boží trest. Když například krupobití zničilo vytouženou úrodu, byl často za viníka označen člověk – čarodějnice. Toho bylo nutno upálit, aby byl Boží hněv utišen. Teprve osvícenci pochopili, že na přírodu musíme vyzrát tím, že pochopíme, jak funguje, a podle toho se zařídíme. Dnes už nemáme žádný racionální důvod k tomu, abychom povodně a ničivé bouře považovali za Boží trest. Pán Ježíš říká v evangeliu, že „nebeský Otec dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ Stejně tak to platí i o jevech negativních, a tak zemětřesení či povodeň zasáhne dobré i zlé, spravedlivé i nespravedlivé. Přírodní zákony stvoření fungují na svých principech a Tvůrce do nich nechce svévolně zasahovat. V přírodě samotné neexistuje nic, co by bylo dobré nebo zlé. Přírodní děje, včetně těch ničivých, jsou součástí evoluce vesmíru, který ještě není a hodně dlouho nebude dotvořen. Vše, co se v přírodě děje, je tedy morálně neutrální. To jedině člověk, jakožto duchovní bytost obdařená morálním soudem, rozlišováním dobra a zla, je schopen dávat dějům a událostem kladná či záporná znaménka. Dnes je jisté, že lidstvo jako celek negativním způsobem zasahuje do procesů v biosféře, poškozuje biodiverzitu a zhoršuje sobě i ostatním organismům podmínky pro přežití. Jestli však je dnes přírodních katastrof více či méně než dříve, to je velmi nepravděpodobné. Tyto události tady vždy byly a mnohé z nich měly nepředstavitelné následky (např. ty, které způsobily rychlé vyhynutí dinosaurů). Člověk se stává pouze novým, dříve neexistujícím, přírodním faktorem, který je schopen některé procesy v přírodě ovlivňovat. Podle tohoto poznání by také člověk měl řídit svá rozhodnutí. Pro novináře to všechno je zajisté vítaným materiálem pro katastrofické zprávy. Pro nás křesťany se nic nemění na tom, že věříme v Boží prozřetelnost. A to znamená, že ať nám na dovolené pořád lije či příjemně svítí sluníčko, vždy se řídíme tím, že „všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Hospodina.“

Katolický týdeník 39/2012