Velký pátek

Na Velký pátek nasloucháme každoročně Ježíšovu velikonočnímu příběhu v podání evangelisty Jana. Nevinný je odsouzen a zabit lidskou hloupostí, zlobou a nenávistí. V našem prostředí blahobytu nám naslouchání pašijím může připadat jako něco poetického, něco, co se nás zas až tak netýká, co si ale každoročně zase rádi poslechneme, zvláště když je to v tak krásném hudebním uměleckém provedení, jaké jsme právě dnes slyšeli. Jenže Ježíšovo umučení není žádná poezie, je to něco daleko, daleko prozaičtějšího, je to drsná realita lidství. A křesťanství je náboženstvím reality, té lidské i té Boží.

Americký sociální psycholog Stanley Milgram uskutečnil r. 1963 slavný experiment. Chtěl jím zjistit, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své poslušnosti k autoritě. Na inzerát v novinách se mu přihlásili dobrovolníci, jimž byly za účast na experimentu nabídnuty čtyři dolary. Dobrovolník byl seznámen s dalším dobrovolníkem, který však ve skutečnosti byl spolupracovníkem vědce. Nic netušícímu dobrovolníkovi byla záměrně vylosována role učitele. Poté byl posazen do místnosti k přístroji, na němž bylo 30 tlačítek označených 15–450 V, přičemž u posledních dvou tlačítek byly navíc křížky. Byl to přístroj na vydávání elektrických šoků a dobrovolníkovi, učiteli, bylo řečeno, že přístroj je napojen na toho druhého člověka, žáka. Učitel měl skrze mikrofon za úkol klást přesně stanovené otázky a pokud žák odpověděl špatně, měl zmáčknout tlačítko vždy s vyšším napětím. Onen žák, v druhé místnosti předstíral, že šoky skutečně dostává, tak, aby to učitel slyšel. Od 120V výš křičel, že to bolí, od 330V výš už mlčel… Pokud učitel už nechtěl pokračovat, vědec na něj naléhal přesně připravenými větami: „Musíte pokračovat, nemáte na vybranou, musíte pokračovat!“ Přesto, že dobrovolník „učitel“ mohl kdykoli skončit a říci, že dál nepokračuje, výsledek pokusu byl šokující. Všichni došli ke 300V a 63 % účastníků došlo až ke konci stupnice, ke 450V. 63 % tedy je pod lehkým psychickým nátlakem schopno zabít člověka. Pokus byl mnohokrát zopakován s obdobnými výsledky.

Taková je drsná realita našeho lidství. Všechny ty holokausty, genocidy a války nejsou žádná náhoda, nejsou nic výjimečného. Bohužel takoví jsme my lidé a kdykoli v budoucnu takoví můžeme být. Máme v sobě zakořeněno něco, čemu můžeme říkat všelijak: třeba živočišnost, agrese nebo náklonnost ke zlu, nebo po křesťansky prvotní hřích. Jestliže tuto náklonnost nekrotíme a nepřemáháme snahou o ctnost, pak se z nás mohou stát doslova zrůdy. Zvíře zabíjí pouze z nutnosti, člověk je navíc schopen zabíjet z hlouposti, strachu anebo z přesvědčení. A celou tuto škálu motivů můžeme vyčíst v Janových pašijích.

Velikonoce nám ukazují, že můžeme být i jiní. Je tady ten, který nepřistoupil na lidskou hru zloby, pomsty, násilí. Kristus nás už dva tisíce let zve k proměně, kterou můžeme uskutečnit jedině napojením na něj. V každé době i každé společnosti nabízí alternativu Boží. Bere na sebe všechnu naši lidskou ubohost a zlobu a je schopen ji proměnit ve vzkříšení, pokud ovšem přijmeme. Jestli lidstvo jeho nabídku v budoucnu přijme či ne, záleží jedině na nás lidech. Ježíš nás přemlouvat ani nutit nebude. Raději umírá na kříži než aby množil násilí. Umírá na kříži, aby mohl ukázat, že Boží láska je silnější než smrt.